Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.března  Jsem doma. Zpáteční cesta proběhla až neuvěřitelně hladce, zase přes Londýn do Vídně.  K točně pro zavazadla jsem já i můj kufr dorazily současně  i když každý z jiné strany. Venku stál  připravený autobus do Bratislavy, dlouho jsem se tedy nerozmýšlela a za hodinku jsem už vystupovala v Blavě. Tam jsem strávila příjemné 3 hodinky v kavárně a pak se mi podařilo sehnat lůžko ve vlaku který jel až do Děčína. Bylo to super, ráno v 8 hod jsem byla doma 

Pepino a  Andulka byli velci kamaradi

Obrazek

5 .brezna 2010

 

Jsem jeste stale ve Svate Hedvice, ale  pristi tyden se uz budu loucit.  Prace na studiu zdarne pokracuji ale mame i jednou moc smutnou zpravu. Pepino - labrador, pes se kterym Andulka vyrustala,  uz neni. Stalo se to vecer uz byla tma, asi prebihal silnici a odhodilo ho nejake auto, nedalo se nic delat. Je nam to vsem moc lito.

22. unora   St. Edwidge

Uz jsem tu dlouho nebyla, cas utika moc rychle a je stale co delat. Kdyz jsem prijela, prave se dodelala ve studiu podlaha, nasledovalo velke stehovani z Montrealskeho studia sem, byla to ohromna hromada materialu, ktery bylo potreba slozit, roztridit a   dale  elektrika, voda, plyn, atd. Proste moooooc prace. Puvodni garaz a prilehly prostor se promenil v jednu velikou,svetlou halu, kde se uz tento tyden zacne s  tou nejdulezitejsi praci - stavbou pece. Pavlovi jezdi pomahat kamaradi a ja se staram o menu. Kluci jsou fajn, po jidle se zvednou a jdou umyt nadobi. Ceska cesnecka tady ma velky uspech a take bramborove placky, svickova, spanelsky ptacky , houbovka  i krupicova kase. Uz mam i tu spravnou mouku na knedliky, vozi se z USA  pry ji objevila Jagrova mamka.  Jenom si nemuzu porad  zvyknou na ta jejich okna bez  zaclon, Pavel tu ma zavesy z Ikei, ktere vecer zatahnu, ale tady to neni bezne. Okna jsou jako vylohy a evidentne to nikomu nevadi. Baraky tu jsou fakt pekny a hlavne je kazdy jiny. Tady nenajdete dva stejny domy.

Pocasi je tu na nas asi hodnejsi nez v Cechach. Teplota se drzi kolem 5 stupnu pod nulou a kdyz pres poledne sviti slunce, snih pomalu odtava.

Andulka je nase male slunicko, dobre se s ni cesky domluvim a kdyz jdeme do obchodu, dela tlumocnici. Nedavno jsem s ni byla doma sama a ze skoly mela za ukol diktat, takze  uz predem hlasila pani ucitelce ze ukol mit nebude, protoze babicka neumi francouzky.

 

St. Edwidge 9.unor

Pavel tu mel autosedacku , ktera je pro Anshu uz moc mala a nikdo z kamaradu ji nepotrebuje. Tady se to resi tak, ze se nepotebna vec odevzda na charitu. V praxi  to je cele prizemi jednoho domu  a je tam plno veci za smesne nizkou cenu, proste prijdes a vyberes si. Provozuji to dobrovolnici   asi duchodci zadarmo.Babci maji so delat a jsou uzitecne. Jestlipak by slo neco takoveho u nas? 

Dekuji vam vsem za hezke majliky, je to mile dostat pozdravy z domova. Hana  

 

Saint Edwidge 7. unora 2010

S hrubou moukou je tady problem ale zacinam si zvykat. a postupne pronikam do tajemstvi vsech tech neznamych obalu, krabicek a pytliku s neznamym obsahem, ktere se na me vyvalily, kdyz jsem otevrela skrin s potravinama. Po byte mam polepeny listecky s navody jak se co spousti, nebo vypina . Zvykam si i na spoustu cizich zvuku, Pepino  - pes chrape, piskomilove jsou v noci  nejaktivnejsi a behaji ve svem plastovem kolotoci a Kapusinka - kocka se snazi dostat se jim za kazdou cenu do domecku.Isa upekla vybornou bananovou buchtu a tak vam tady nabizim recept:

pul hrnku zmekleho masla,1 hrnek cukru, 1 a 3/4 hrnku mouky, 1 lzicku PDP, pul lzicky soli,     2 hrnky co nejmekcich bananu, 2 vejce, 1 hrnek orechu 
Fakt   vyborny 

Kanada 2010 

 27.1. v 11,30 hod. taxi na nadrazi a hned prvni ouvej , je velky mraz a  vlak  ma  zpozdeni, nemuzu cekat, ujel by mi dalsi spoj a takze si volam opet  taxi a dal uz jde vsechno podle planu. V Decine se ke me prida  Jirka a jedeme EC do Bratislavy, cestou sdlabneme rizky a v Brne nas prijde pozdravit Petr s darkem pro Andulku. V Bratislave vystupujeme v 19 hod. Mam tady 2 hod cas, takze overuji spoj na letiste a kupuji listek.  Zdejsi hlavna stanica  voni langosema a  klobaskama, mistni kolorit,  v  hale postavaji  lidi, kteri evidentne nikam necestuji a  take minimalne tri strazci poradku . Cekarna v patre ve vybavena dostatecnym poctem lavic a je tu teplo.My jsme se usadili v kavarne, ktera ma v tuto dobu jeste otevreno, Je tu utulno a teplo. Ve 21,50 hod idylka konci , Jirka mi vysadil kufr do autobusu, dvere se zavrely a ja zustala sama. Od ted se musim spolehat jen sama na sebe. Autobus se se mnou riti nekam do tmy, lidi nastupuji a vystupuji, nakonec jsem jediny pasazer. Vystupuju na bratislavskem letisti.  Je prehledne , muj dalsi autobusovy spoj na Schwechat letiste Viden  jsem nasla bez problemu. Tu pulhodinu co mi zbyvala do odjezdu jsem preckala v  teple priletove haly.  Na videnske letiste jedu luxusnim  busem jako jediny cestujici . Je prave pulnoc kdyz tady vystupuji, kolem je plno autobusu a vubec nic pres ne nevidim,  pan ridic me ale ochotne nasmeruje , doprava a nahoru do patra. Odletova hala zeje prazdnotou, opustene prepazky, ticho , teplo  a  az  sterilni cistota to vsechno ve  me vyvolava pocit bezpeci. Nejdriv chci najit check in Britisch Airweis a pak mistecko kde se usadim. Mam stesti, lavic  je tu celkem 5, jedna je volna , zabiram ji pro sebe a v leze se  pohodlne dockam rana.. Konecne oteviraji moji prepazku pro odbaveni, ale pani nas vsechny smeruje  k automatu. Kdyz se tam nashromazdi dostatecny  pocet  bezradnych,  jde nam pomoct. Nic to neni, jen vedet jak na to .Strcit  tam pas vytukat cislo letu  a  palubni vstupenky jsou na svete , pak znovu k prepazce, tam se  konecne zbavuji kufru  a muzu projit ke svemu gatu. Cestou je plno obchodu, ale zadna moznost posadit se,  vyjma kavaren a hospod. Taky zpusob jak nas donutit neco utratit. Nakonec jsem tedy skoncila na  expresu s vyhledem na hodiny u sveho gatu. Konecne muzeme nastoupit,  sedim u okna a sleduji  jak nase letadlo kropi jakousi oranzovou vodou asi nas tim zbavuji ledu. Pak start  a prulet mrakama plnyma ledovych krup, ale nad nima je nadherne modro. Dostavame svacinu, mam dost mista na nohy,  za dve hodiny uz   mam moznost prohlednout si Londyn z vysky. Zelena trava, Temze, mosty, palace, bloky naprosto stejnych domku, je to pekne. Dosedame
a ted me ceka presun z terminalu 3 na 5. Ale je to v pohode, mam  spoustu casu, vsechno je dobre znaceno, staci sledovat  inf. cedule. Pred vstupem do terminalu 5 prochazime bezpecnostni kontrolou, zouvame si boty, atd. Konecne muzeme vstoupit . Je to ohromny prostor, nekolika patrova prosklena budova plna obchodu a getu a je tady dost zivo. Trochu jsem to prosla a pak jsem se usadila na konci jedne prazdne brany, s vyhlidkou ven, nejakou chvili jsem si cetla, pak me to prestalo bavit a dostala jsem napad podivat se jinam, treba na B. Takze vytahem dolu, kousek pesky, pak se tam objevil vlacek a nejaky ochotny pan jeste pridrzel dvere, aby se mi automaticky nezavrely pred nosem. Tak jsem teda nastoupila a dojela do B. Je mensi a bez obchodu jenom same gaty. Cestu zpatky jsem nejak nemohla najit a tak me nasmerovali, po schodech dolu a dal podle znacek. Octla jsem se v  podzemni chodbe, kterou by klidne mohly projizdt nakladaky.  Byla ohromna a uplne prazdna. Urcite je tam jeste jiny zpusob presunu, ale tady byly jasne znacky a ty byly v tuto chvili pro me smerodatny. Vztoupila jsem tedy do ni a sla , sla a sla. Vzdycky po urcite dobe tu byly jakesi bezpecnostni dvere a me tu  najednou zacalo byt neprijemne. Konecne jsem dosla  nakonec , najednou se tu objevi nejaky chlap, vubec nechapu kde se tady vzal  a jel se mnou vytahem nahoru, jako doprovod. Az pozdeji mi doslo ze to mohla byt ochranka, urcite si monitoruji i tyhle liduprazdne prostory a on to sel zkontrolovat. Byla jsem tedy stastne zpatky a uz jsem tam radeji zustala az do odletu. Ted uz letim primo , opet sedim u okna, zase si muzu dobre natahnout nohy, jenom sedacka by mohla byt
o trochu sirsi. Letime na zapad a slunce pomalu postupuje za obzor, chvili pred pristanim nam rozdali jakesi papiy k vyplneni, pamatuju si, ze jsem to uz vyplnovala, ale nepamatuji si jak, krome kolonek osobnich udaju, kterym rozumim, vubec nevim jak na to. Prosla jsem se tedy na wc a omrkla cestou jak to vyplnuji ostatni. vsichni oznacovali NO. Udelala jsem to tedy taky. Pak mi Pavel rekl, ze je to dobre, kdybch napsala yes, znamenalo by to, ze mam  nejaky problem. Nad Montrealem je uz  tma. Mesto mi z vysky pripomina vanoce, je cele pod snehem a pekne nasvicene.  Nez jsme prosli kontrolou uz jsme meli kufy na tocne. Pavel s Andulkou na me uz cekali a do pulnoci jsme byli vsichni doma i se zastavkou na veceri.

 

Tohle je radostná zpráva:

Isabella s Andulkou budou od 17.června 2010 celý měsíc v Čechách.